Jak hluboko jsi klesnul

Jak hluboko klesáš? 


Že by nový přesah? Ne. Nejedná se o otázku morální ani filozofickou. Řešme teď kliky na bradlech. 



Neřekl bych, že se jedná o úplně kontroverzní téma, snad jen s výjimkou soutěží a rekordních pokusů. Současně jde o velmi individuální záležitost. 


Každý úhel pohledu - tedy vlastně úhel v lokti - totiž přináší různé výsledky. 



Na úvod si hned a zcela na rovinu řekněme, že klik na bradlech v žádném případě není pohybový vzorec pro tělo přirozený. Pokud se bavíme o tlacích, z naprosté přirozenosti vychází pouze tlak břemene nad hlavu, ať už je to military press a jeho další formy, nebo klik ve stojce. Pokud jde o výtlak celého těla, klasický klik částečně napodobuje pohyb, kdy se z lehu člověk odtlačuje od země, ale dále je to dost pozměněný pohyb, kvůli jeho relativně nízké intenzitě je však považován za přirozený. Výtlak nad rovnou tyč, potažmo například zídku by mohl napodobovat šplh na větev stromu nebo vytažení se na skálu/překážku. 


Klik na bradlech bývá přirovnává k dřepu horní poloviny těla. Analogie je to trefná, vzhledem k fyziologickým možnostem lidského těla a tlakovému charakteru cviků, avšak  znovu zdůrazňuji, že narozdíl od dřepu se nejedná o přirozený pohybový vzorec. Stal se však již součástí svaté trojice tah tlak dřep, patří mezi absolutní kritéria síly, navzdory nutnosti přísné specializace a věčnému souboji dip vs. bench. 


Právě klik na bradlech považuji za cvik s jednou z nejrychlejších křivek výkonnostního růstu. Nesrovnatelně progresivnější než shyb. Přesně proto se naprostá většina borců hodně rychle dostává za hranici 20-30 kliků s vlastní vahou a přechází závaží kolem pasu, popřípadě zátěžové vesty, kde se rovněž velmi záhy dostávají k vahám od 50 kilogramů výše. 


Zde však nastává kritický moment. Mezi sebou soupeří tři směry:


A. Zastánci tak akorát pravého úhlu, ale věčně pod palbou pochybovačů

B. Ortodoxní hlubináři, zarytě navyklí chodit v podstatě rameny k bradlům, a ...

C. ...něco mezi, nazvěme tuto skupinu jistotáře - pravý úhel na jistotu prolomený.


Záměrně neřeším poslední skupinu, kteří se budou houpat v rozsahu 5 centimetrů a urputně pumpovat - a pozor nebavíme se o lidech, kteří se klik na bradlech teprve učí, ale lidech v tréninku s praxí. 

Vraťme se k rozdělení.


Skupina A. - pravoúhlí

Nejčastější oběti kritiky, zpochybněných výkonů a protestů. Ale proč? Pouze proto, že existuje nepsané pravidlo, že pokud v lokti nepadne alespoň 90 stupňů úhel, opakování neplatí? 


Předně, vypracované muskulatury těžkých dipařů - typická je obrovská dlouhá hlava tricepsu a rameno jako beranidlo. Urči pak kde přesně je pravý úhel, svíraný předloktím a pažní kostí, kde přesně se nachází ramenní kloub ve vztahu k loketní jamce a jestli je pravý phel prolomen nebo ne!! Nesmysl. Pokud jde o tréninkové záběry, za prvé - každý trénuje sám pro sebe. Pokud si zvykl na letmé přiblížení pravému úhlu a je to jeho způsob klikování, tak ať si tak sakra cvičí. Pokud zveřejňuje rekordní výkony, dělá tak na vlastní nebezpečí podrobení se věčným kritikům, ale pokud by nešlo o hloubku, bude se řešit chemie, bradla a já nevím co ještě. 


Střízlivým pohledem je nutno vidět, že pro loketní a ramenní kloub je tak akorát pravý úhel nejzdravější. Samozřejmě se nebavíme o přípravě a cooldownu. I Matvěj Zlatověrchovnikov nedávno ukázal, že před a po každém tréninku tráví desítky vteřin v nejnižší možné pozici, v plném rozsahu pohybu, tohle jen podporujeme. S vahami v desítkách a nad stovku kilogramů je ale nesmyslné jít příliš hluboko. Pokud někdo velice  řeší i hledisko růstu svaloviny, zastavení pohybu někde okolo pravého úhlu by mělo mít největší efekt, při zachování pauzy ve spodní fázi, nakolik při hlubokém ponoru (víš, co znamená ,,dip”?) svaly ve spodní pozici téměř vypínají a zátěž nesou převážně šlachy. Tohle nepřidá trénikové dlouhověkosti, která především by měla být Tvým cílem. 

Čímž se dostáváme ke skupině B - potápěči.


Jejich denním chlebem je jít na bradlech co nejníže, protože ,,to je jediný pravý dip”!! Ale teď vážně. Přestože se určitě najde pár borců, kteří si obrovskou hloubkou alibisticky ospravedlňují, proč se neposunují dál a strefují se do pravoúhlařů, že kdyby šli níž, nevytlačí ani 50%, většina z nás - patřím do této skupiny hlubinářů - se tak prostě naučila dipovat od začátku a jen si prostě drží zvyk, aniž by o tom velice přemýšlela. 

Z vlastní zkušenosti musí dodat, že přílišná hloubka nemusí být úplně zdravá pro loket (neplatí pro každého!), a někteří si možná opakovaně přivodili problémy s rameny, potažmo natažené úpony prsního svalu, ale stejně tak mnozí dipují do Mariánského příkopu pravidelně a bez větších problémů.


Upřímně si každý hloubkař musí přiznat, že při celoživotním udržování tohoto provedení není vůbec snadné zastavit pohyb v polovině, vteřinu tam držet a jet nahoru. Ani náhodou!! A přesně proto stojí za to zabrousit do druhého světa a začít trénovat přísný pravý úhel, už jen proto, že ego jde do háje, váha dolů a ty své tělo učíš odlišnou variantu stejného pohybu. Odměna je jako vždy stejná - růst výkonu, všestrannosti, síly, vůle. Moudrosti.


Pokud se typ A a B potkají na soutěži, pravák má výhodu, protože mu to tak akorát splňuje soutěžní pravidla. Hloubkař musí v té chvíli mlčet a uznat výkon soupeře, ne se o týden později vyplakávat na sociálních sítích, že ,,to má těžší”. Bohužel. 


Nicméně soutěž by neměla být cílem nikoho, jen příjemným bonusem na nekonečné Cestě, zpestřením, pro který všechno neumírá a nic jím nekončí. 


Nakonec se jen zběžně podíváme na typ C - ,,Dipaře nad věcí”.

Střelci namítnou - musíš furt zvyšovat!! OK, ale co až se dostaneš na hranici svých možností, nebo až si uvědomíš, že nechceš jedné disciplíně obětovat ostatní a raději zvolíš všestrannost? Co když sis už soutěže a rekordy zkusil a teď si už jen užíváš trénink a neřešíš maximální progresi, ale vidíš se, jak děláš totéž i za 30 let.


Přesně toto jsou borci, kteří nedrtí nekonečný progres, ego zakopali do země a prostě poctivě jedou to svoje, mimo zraky sledujících, mimo diváky na battlech, sám pro sebe. Pro Cestu a proces. 


Tito borci maximálně těží celé spektrum benefitů. Neohrožují vazivo, posilují, maximálně  procvičují svaly, hrají si s tempem, pauzami, vahami, ale vždy s rezervou. 



Závěrem apelujeme na každého. 


Ať už patříš ke kterékoliv skupině, neukazuj prstem a radši se zamysli, vezmi si z pohledu a praxe druhých, co Ti prospěje, a jdi dál Cestou pokojné bouře. 

Shybu i kliku zdar!