Zranění neznamená stop!

Shybu zdar!


Jakkoli osobně nejsem zastáncem dlouhých běžeckých tréninků v nižším tempu a vždy dávám přednost spurtování, pro posilování platí přesně opačná analogie. Posilování s vlastní vahou, ať už se jedná o trénink shybů a dalších cviků na hrazdě, kliků na bradlech, ve stojce atd., není sprint, ale maraton. Ideálně celoživotní. 


V první chvíli, kdy se budeš snažit něco uspěchat, přijde buď - v lepším případě pokles výkonnosti, v horším zranění. 


Na druhou stranu, pokud jsi do cvičení zapálený, makáš poctivě a pravidelně a snažíš se zvyšovat objem práce a celkovou zátěž, zranění prostě může přijít. 



A pak také, děláme chyby, i v tréninku. 




Ve chvíli, kdy ta situace nastane, něco bolí, začne píchat, šlachy, vazy, úpony, bodavá bolest ve svalu, ztuhlost ramene či skříplý nerv v oblasti lopatek, bolest v zápěstí - pokud se bavíme o horní polovině těla - je načase zvolnit. 

Neznamená to však zcela přestat trénovat. Jednak je lidské tělo dostatečně komplexní, aby umožnilo zátěž z jiného úhlu, ,,kolem” zranění, a jednak je složeno z mnoha částí a skupin. Co z toho vyplývá? Že namožené zápěstí levé ruky není výmluvou k ležení na gauči!  



Nesporným faktem je, že aktivní regenerace, přístup k léčbě i celkově životní styl urychluje procesy hojení a uzdravování - bavíme se o zraněních, nikoli nemocech! 



Bez dalších obecných řečí si dejme nějaké reálné příklady.

Věříme, že každý, kdo miluje posilování na hrazdě, je zdrcen v případě zranění, které mu nedovoluje pokračovat v tréninku bez omezení. Sami to tak máme, je to psychická újma a velká křivda! 

Ale v té chvíli je nutné si uvědomit, že tělo si pro konkrétní partie buď žádá pauzu, nebo Ti naznačuje, že něco děláš špatně.



Sám bojuji léta s chronickými záněty v lokti, faktorů a příčin je více, nemá smysl se v nich hrabat, pro většinu lidí to začíná dávno v minulosti, kdy si prostě nedáš pár týdnů pauzu a a pokračuješ navzdory diskomfortu, bolesti, prostě když neposloucháš jasné signály, které Ti tělo dává. I když časem problém vyřeší, je více než pravděpodobné, že pokud nezměníš přístup, provedení, tréninkový objem, problém se vrátí. A někdy nepomůže ani změnit, co je třeba. 



Dalšími faktory mohou být genetická dispozice, například nepoměr velikosti kloubů k tělesné váze, dědičné problémy s pojivovým aparátem atd, prodělané nemoci zatěžující kloubní soustavu atd.


Zkusím nastínit mou strategii při tréninku kolem zranění a dát tak inspiraci těm z nás, kteří při náznaku zranění podléhají trudnomyslnosti a obavám ze ztráty formy, kondice či snad zdravého rozumu!!! 


Pominu rehabilitaci a další nápravné kroky za asistence zdravotnických  a jiných pracovníků, což je samostatná a měla by být i samozřejmá část procesu uzdravení. 


Jsem pravák, ale problémy mám převážně s levým loktem. Vyřazuje mne to z veškerých tahových i tlakových cviků, čili žádné shyby, kliky, levery, stojky. Jediné, co mě neomezuje, jsou visy. To ale neznamená, že se schoulím do kouta a budu čekat, až se to zlepší. Z nevýhody je třeba učinit výhodu, dává mi to ideální příležitost a mnohem více času zapracovat na celkové kondici a síle spodní poloviny těla, jakož i zkusit se naučit něco nového! 



Plán byl jasný:

  • Co nejčastěji na hory

  • Sprinty

  • Sprinty do kopců

  • Běhání do schodů

  • Výpady

  • Dřepy s výskokem

  • Dřepy se závažím 

  • Variantou pro někoho může být i svižná chůze, pro každého existuje druh pohybu, který ho dostatečně stimuluje, ale nerozbije na padrť!

Dále je tu něco, na co jsme narazili už v minulém článku.


HRY. 


Ve chvíli, kdy se Ti uvolní dvakrát či třikrát týdně čas po dvou hodinách, začni dělat něco, co jsi nikdy dřív nezkoušel, nebo jsi vždycky zkusit chtěl! 



Já začal jednou týdně trénovat tenis, bez předchozích zkušeností. Není to často a rozhodně bych to neoznačil za intenzivní trénink, ale to hlavní tam je - stimulace za pomocí učení. Navíc nový druh pohybu doplní Tvou všestrannost! Možností je nepřeberně. 




Mám ještě jednu podobnou zkušenost, cca dva roky zpět. Nečekaně s loktem. Nicméně se to týkalo pouze shybování, což znamená, že jsem se mohl mimo jiné soustředit na kliky na bradlech a právě tehdy jsem pokořil všechna osobní tlaková maxima. 


Od čeho bych ale chtěl každého odradit, je unilaterální, čili jednostranná práce. Pokud se stane, že Vaše pravá ruka má problém, rozhodně nezačněte drtit levačku kliky a shyby na jedné ruce! Vytvoříte si nerovnováhu, která může mít dalekosáhlé negativní dopady, těžko pak budete dohánět slabší ruku po zranění. Totéž platí pro spodní polovinu těla. 


Jednostranná práce je naopak velice účinná při návratu k tréninku, ovšem pouze tak, že objem vykonaný slabší (dříve zraněnou) paží či nohou, vyrovnáte i tou siilnější, nikdy více! Takto budete postupně zvyšovat zátěž až se obě končetiny vyrovnají. 


Abychom ale nebyli jednostranní ve vertikálním pohledu na lidské tělo, ptám se - co Vy, běžci, cyklisté. vzpěrači? Potýkáte se se zraněním spodní poloviny těla? Co takhle se zaměřit na tu horní? Trénink s vlastní vahou je skvělým doplňkem pro komplexitu fyzické kondice. Pevnější záda, silnější paže a stabilnější střed těla prospěje každému! Hledáš inspiraci? Projdi si naše články! Potřebuješ hrazdu? Máme řešení! Vsadím se, že už pak shybovat a klikovat nepřestaneš! 



ZÁVĚR


Příkladů by mohlo být nepřeberně, cílem tohoto článku byl nastínit různé možnosti, jak pracovat s vlastním tělem v případě, že jedna část je porouchaná, vynechává. Většina z Vás dobře ví, co dělat, někomu to však jistě pomůže! 



Přejeme všem borcům a borkyním co nejméně zranění a sílu!