Jaký máš vliv na druhé?

Jak můžeš ovlivnit druhé? 


Na rovinu - nestačí jen zveřejňovat videa, obrázky, návody ve víře, že se každý hned zjančí a utíká na hrazdu, protože chce být stejně dobrý jako Ty. Z druhé strany - můžeš být klidně trenérem a nepředávat nic. 


Přijde ti, že cvičit a starat se o sebe je běžné, protože denně sleduješ komunitu se stejnými zájmy, ale uvědomuješ si že pro většinu druhých je to někdy až skoro zázračné?


Shybuješ s 50kg, a říkáš si, jak jsi slabý proti všem těm silákům, ale uvědom si, že naprostá většina lidí se ani nepřitáhne s vlastní vahou!!


Zvykl sis na ledovou vodu, máčíš se v horském potoce, ostatní to obdivují, přestože tobě to po pár týdnech přijde samozřejmé. Ve 4 ráno se sebereš a vyrazíš na kopec, abys stihl být včas v práci a odpoledne ještě odjedeš shyby. Tréninky, které jedeš, málokdo z Tvých známých, kteří začínají, stíhá, a to nejen fyzicky, ale především mentálně! 


A teď si představ, že Ti napíše jeden z borců, kterými se nejvíce inspiruješ, a kteří jsou o úroveň výše než Ty a že dáváte zítra trenál!! Rozseká Tě na kusy, nebudeš stíhat, ale zároveň uvidíš tu zkušenost a znalost a i jen ten jeden trénink Tě posune dál než poslední rok solitérního makání. A přesně tak se mohou cítit všichni ti, kteří chtějí nebo už chodí něco dělat s Tebou. 


Jde o různé úrovně intenzity, založené na mentalitě, letech v procesu, fyziologických i mentálně-volních možnostech. 


Sypeš denně na Facebook či Instagram příspěvky, příběhy a opájíš se představou, jak posunuješ stovky lidí tím, že jdeš vzorem, ale ve skutečnosti ti, kteří nedělají totéž ve stejné míře jako Ty, Tě sice možná obdivují, ale sami na 99% neumí začít a nezačnou!! Nebo začnou bláznit nad vlastní možnosti a ještě si něco udělají! 


Příklady táhnou, ale když jde o to jít za hranici pohodlí, nestačí cestu jen ukazovat. Ne pro většinu. 


Nestačí jen ukazovat, musíš obětovat víc, čas, práci, věnovat se lidem osobně, hlídat je, zda dělají, co mají, zda dodržují. 


Musíš je přitáhnout za ruku, říct jim kdy, kde mají být, jít tam s nimi a projít s nimi první zkušenost! A pak zas a znovu, týdny, měsíce, roky, dokud nebudou mít vlastní sílu rozdmýchávat vnitřní oheň. 


Proč myslíš, že tolik lidí skončí stejně rychle jako začali? Proč staří mistři bojových umění piplali své žáky tak dlouho, dokud nebyli na jejich nebo vyšší úrovni, přestože základy měli dávno v malíku? 


Začni u vlastní rodiny a přátel! 


Stokrát ti řeknou, že by taky chtěli, ale pokud do nich nebudeš drbat a otravovat, připomínat se s tréninky, neustále se doptávat na pocity, stav, hlídat provedení, chválit i kritizovat, radit, nebudou pokračovat!! Aspoň ne většina z nich. 


Je vysoce pravděpodobné, že kvůli pomoci druhým bude chybět čas na tvůj trénink, holt musíš leccos obětovat, nebudeš už mít klid a samotu v horském potoku, protože další to chtějí zkusit a musíš to absolvovat s nimi. 


Nebudeš si moct tolik hlídat vlastní trénink, protože musíš neustále kontrolovat ostatní. Dotazy, dopomoci, korekce. 


To vše by mělo být součástí uvědomění sebe sama. A teď z druhé strany. 


Mentor, učitel, guru, sensei.. trenér!!!  To vše jsou prázdné pojmy, pokud nejsi skutečným mistrem svého oboru a předávání znalostí není Tvou primární cestou a posláním. Pokud tomu tak není a Ty nemáš odpovídající zázemí, tréninkovou historii, na certifikáty v rámci rekvalifikace Úřadu práce sere pes!!! U lopaty pomůžeš společnosti více, běž radši kopat tůně a budovat remíz! 


Skutečných trenérů je pramálo. 


Každý dneska bere peníze za předávání elementárních znalostí, většinou stejně pokřivených vlastními chybami. Kolik ňoumů a průměrných sportovců si bere peníze za tréninky 1-on-1, online trénování, vedení. Kolik lidí je ochotno platit peníze někomu, kdo vypadá, že sám trenéra potřebuje!! Nikdo z platících totiž neví, jaká úroveň by měla placené službě odpovídat, nikdo z nich netuší, jak vypadá skutečně strukturovaný tréninkový program, ale protože jsou po tréninku zpocení a unavení, zaplatí rádi a mají dobrý pocit!! 


Takový pseudokouč zaslouží bití!!! 


POMÁHEJ OSTATNÍM ZADARMO!!! 


Ty máš ale možnost být lepší. Možná jsi mistr světa, taháš 100kg, celý den optimalizuješ zdraví, vypadáš jak řecký bůh. Ok, můžeš se věnovat všem, včetně pokročilých atletů a vezmi si za to odpovídající odměnu, protože máš vysoký skill a letité know-how, ale pracuj s nimi s pokorou, protože jsi možná měl i genetickou výhodu a perfektní podmínky, tak na to nezapomeň!!!! 


Možná cvičíš roky, jsi na slušné úrovni, kdo necvičí, vidí v Tobě Herkula, ale Ty dobře víš, že jsou tisíce mnohem silnějších a komplexnějších dříčů, takže se ani necítíš být zvlášť silným. Přesto můžeš pracovat se začátečníky, nebo třeba ženskou skupinou!! 


Ale to, co jim předáš, pokud se podaří alespoň někoho nastartovat, má mnohem vyšší hodnotu než všechny Tvé rekordy! Není lepšího pocitu, než když Tvá dívka dosáhne po měsících tréninku vytoužený shyb! Není lepšího pocitu, než když Ti hrazdou dříve nedotčení kámoši do skupiny začnou posílat vlastní úspěchy, nebo prostě jen zkřivené huby pod hrazdou, abys viděl, jak dřou! 


Není lepšího pocitu než předat kus své vlastní síly druhým, i když fyzicky Tě to oslabí. 


Proto buď vždy otevřený pomoci a spolupráci. Nabízej novou zkušenost, vedení, asistenci. Máš dobré vybavení, tak půjčuj, přitáhni to ven, ať si to mohou zkusit i druzí!! Při nejmenším náznaku aktivity vymysli termín, místo, aktivně podporuj! 


Pokud jsi to měl stejně jako já a celou dobu cvičil sám, bez parťáků, bez cizích atletů, protože na ty trubky prostě nechodil vůbec nikdo nebo jsi tam byl v noci, pomysli na to, jaké by to bylo, kdyby Tě od začátku prováděl Cestou někdo zkušenější, silnější. 


Prostě pomož. Vybudovat v druhém vnitřně zakořeněnou motivaci je těžší, než by se zdálo. Vnější motivace založená na nekonečném scrollováním odběry je jen chiméra, povrchová záležitost, pokud v nitru neplane oheň a touha. Abys jí probudil, musíš dát kus plamene svého.


I když se trénováním živíš, vždycky si najdi chvíli na to, pomoci ostatním i zadarmo. 


Shybu zdar!!