Předcházej zranění

Úpony bicepsu, rotátorová manžeta, prsní sval, tenisový loket, kolena, možností, kam může zranění udeřit, je nepočítaně


Hrazda i bradla jsou sice jen trubky, ale i k práci na nich je třeba přistoupit s rozumem v hrsti. Pokud cvičíš skutečně naplno několikrát týdně, a progresivně zvyšuješ obtížnost, pokud se učíš nové prvky s vlastní vahou, měníš páku, dostáváš se k unilaterálním cvikům - těm na jedné ruce či noze, tak prakticky není možné se zraněním zcela vyhnout. 


Atletova ctižádost, občas i ego, či prosté nahánění ,,termínů”, např. před soutěží nebo s koncem ,,výzvy”, může vést k přetížení svalové či vazivové partie a přichází zranění. Pravidlem číslo jedna je POSLOUCHEJ SVÉ TĚLO. Je to dokonce více než pravidlo, je to nutnost, nikdy nekončící snaha o co nejvyšší pochopení svého těla, zejména znalost regeneračních možností svého těla. To je základ, na kterém postavíš svou sílu a schopnosti až k nebeským výšinám. A mělo by to být primárním cílem Tvého tréninku. Můžeš se vsadit, že pak bude Tvá síla, provedení i forma na špici, výše než účelového posilování. A nezáleží na Tvé současné úrovni, musíš začít hned.


Všichni nejlepší borci toto do jisté míry zvládají a díky tomu rostou dál a déle. K tomu samozřejmě patří solidní znalost anatomie, fyziologie, biomechaniky a jiných oborů, studujících lidské tělo. Do jisté míry říkám proto, že dokonalost asi neexistuje a vždy je na vlastním lidském těle co objevovat a co se o něm učit.


Můžeš mít tréninkový plán stanovený na určitý počet dní, nebo prostě chceš furt jet bomby, ale pokud se nedovedeš v pravý čas zastavit nebo zpomalit, dojedeš na to. Jedno nedoléčené zranění se vždy vrátí, po čase se stane chronickým a už možná už nikdy nebudeš trénovat na 100 %. Když si tělo řekne, poslechni. Může to být píchnutí až píchání ve svalu, ostrá bolest v kloubu, táhnoucí šlachy, zhoršená regenerace nebo něco jiného. SIGNÁL, upozornění na problém. Z vlastní zkušenosti radím nechodit přes tu špatnou bolest, to jest jakoukoliv jinou než je klasická únava svalů. Nic Ti neuteče, chceš přece trénovat celý život, ne? Vhodně zařazená týdenní či dvoutýdenní pauza se vždy vyplatí víc než měsíce léčby.


Jsou samozřejmě zranění těžší, která jen odpočinkem nevyléčíme, ta však mají často svůj základ právě v přechozených lehčích zraněních.


Nemusíš mít za sebou semestry na medině, abys poznal, že je s Tvým tělem něco špatně. Ztratil jsem příliš času léčbou zranění, kterým se dalo snadno předejít, kdybych poslechl signály těla. Slyšel jsem je, ale neposlechl. Nedělej stejnou chybu. Jde hlavně o Tvé zdraví, a nejen kvůli tréninku, ale především pro Tvůj život.


Naštěstí život je založen na tom, že všechno nějak souvisí se vším, takže základní prevencí zranění je trénovat s perfektním provedením cviků, tím snižuješ riziko úrazu. Nezapomínej si dát jednou za 7-10 týdnů pauzu, řekněme týden, který vyplníš aktivní podporou regenerace - fyzioterapií i masážemi, lehkým cvičením. I Tvá CNS, tedy centrální nervová soustava, která řídí Tvůj pohyb a celé tělo, podléhá únavě a z toho pramení zranění či jiné problémy celkového fungování těla. Té tento týdenní odpočinek prospěje nejvíce.


Téma je rozsáhlé, k tomu je odborného i praktického materiálu k dispozici spousta. Cílem těchto pár řádků je připomenout, na co rádi zapomínáme, přestože je to nejdůležitější - naše zdraví.


Tak buď chytrý a poslouchej se!