Jak mě shyby na hrazdě dostaly z velkých zdravotních problémů a úplně změnily můj život

Ahoj všem, kteří sdílí tutéž vášeň, co já, tedy posilování s vlastní vahou, posouvání vlastních hranic, tvrdou práci na těle i mysli.

Po návrhu borců ze Shyby.cz jsem se rozhodl v krátkosti sepsat něco o sobě. E-shop znám už dlouho a byl a je pro mě primárním zdrojem vercajku:) Kvalitní a poctivá tuzemská výroba.

Jmenuji se Michal Flešar, pocházím z Ostravy a 28 let v ní žiji, předem upozorňuji, že nejsem ani elitní představitel workoutu, ani Youtube/Instagram/Facebook celebrita, nemám ambice kamkoli prorážet a nahánět slávu či umístění na šampionátech. Cvičím asi 5 let, od začátku sám a jedině pro sebe, je to můj fyzický i mentální souboj se sebou samým.

Proč tedy sdílím tento svůj příběh.. Začnu zeširoka. Ať už je Vaším zájmem kalistenika, workout, nebo jakákoliv jiná pohybová aktivita, prvotním kritériem Vašeho tréninku a života jako celku MUSÍ být zdraví. Vše ostatní je jen příjemný bonus, vedlejší efekt. Síla, vytrvalost, svalová hmota či vzhled jsou bezcenné, pokud to Vaší osobě neupevňuje ZDRAVÍ. Má malá historie má za úkol inspirovat i upozornit všechny ty, kteří ignorují signály, jež jim dává vlastní tělesná schránka, a pomoci lidem, kteří mají pomoc druhým k lepšímu zdraví v popisu činnosti. Donutit co nejvíce lidí, aby se zastavili a zamysleli se nad skutečnou motivací svého jednání a přístupu k sobě samým. Zároveň chci vyzdvihnout ozdravný a rehabilitační přínos tréninku na hrazdě a bradlech pro lidi, jež by nejspíš ani ve snu nenapadlo řešit své potíže právě takto.

Asi před dvěma až třemi lety jsem začal trpět bolestmi bederní páteře. Zprvu nevýraznými, časem se to zhoršovalo. Svůj stav jsem neřešil, přestože mne bez ustání obtěžoval. Jediným typem pohybu, který mi v té době trochu ulevil, byla kalistenika, tedy shyby, kliky na bradlech, na zemi. V květnu 2015, v době, kdy jsem už zhruba dva až tři měsíce nebyl schopen ani pořádně nasednout do auta, jsem jednoho rána po asi deseti vteřinách po probuzení dostal takovou ránu, že jen těžko ji lze popsat. Ostrá, bodavá bolest, která vystřelovala od beder až po konečky prstů, po boční i zadní straně nohy, evokovala kombinaci elektřiny, ohně, ledu a ještě řezání pilou skrz kost. Nepopsatelná muka, která mne paralyzovala, provázená křikem a neschopností se pohnout. Bezmoc.

Samozřejmě jsem byl odvezen do nemocnice, kde mi bylo po CT vyšetření oznámeno, že mi prasknul obal meziobratlové ploténky S1/L5 a jádro ploténky vyhřezlo v rozsahu 13 mm, což se v mém případě rovná as 65-70% objemu celého disku. Po konzultaci a hledání příčin mi lékaři řekli, že právě pouze díky tréninku s vlastní vahou jsem s tím mohl fungovat tak dlouho. Což je důkazem prvním: posilování s vlastní vahou je dostatečně efektivní k tomu, aby posílilo střed těla natolik, že udrží masivní výhřez ploténky po dlouhé roky bez většího omezení!! Pouze za pomoci základních cviků. Můj příklad je extrémní, ale právě proto poslouží nezpochybnitelně.

V první fázi jsem ukončil pobyt v nemocnici s bilancí minus 9 kg, téměř nefunkční pravá noha díky utlačeným kořenovým nervům, ztráta iluzí, konec všem plánům, radikální změna života a vyhlídka na doživotně omezený režim. Ale i odhodlání se vrátit zpět nebo být ještě lepším než dřív. Následovalo šest týdnů v rehabilitačním ústavu Čeladná. Zdravotní stav se díky fantastické práci personálu a mému neúnavnému cvičení překvapivě rychle zlepšoval, a pak jsem při jedné procházce hned za areálem objevil starou konstrukci s hrazdami několika výšek. S respektem jsem se alespoň pověsil. Nenásledoval žádný nepříjemný pocit, ani bolest, tak jsem začal chodit viset každý den. Po několika návštěvách jsem udělal prvních pár kliků, s důrazem na aktivaci středu těla, absolutně bez počítání sérií a opakování. Brzy jsem připojil shyby, pouze ve variantě s patami na zemi a přitahováním k nízké hrazdě. S maximálním zapojením středu těla a dýchání. Vždy po tréninku jsem se cítil skvěle a pomalu ustupovaly veškeré projevy mého zranění.

Uvažoval jsem logicky. Pokud největším rizikem tak masivního výhřezu, ale to platí pro jakýkoliv rozsah vyhřeznutí ploténky, je snížení meziobratlové výšky, v důsledku čehož může dojít až k přerušení míchy, pak jsem potřeboval páteř ,,natáhnout“. Mé první myšlenky okamžitě směřovaly k visu a shybu. Postupem času jsem zjistil, že ještě větší účinek mají kliky na bradlech s přidanou vahou, protože páteř je při jejich provedení v přirozenějším tvaru, než u shybů, kdy se částečně prohýbá v reakci na zvednuté paže. Nejúčinnější je samozřejmě kombinace.

Další nezbytností je zpevnění středu těla a aktivace hlubokých svalových struktur, jako transversus abdominis – příšný sval břišní, erektory páteře – vzpřimovače atd. K tomu mi dopomohl obyčejný klik ve spojení s ,,plankem“, s využitím principů dýchání ,,do břicha“ a cviků na posílení pánevního dna.

Tou dobou jsem byl stále zapsán v operačním plánu, podle tvrzení lékařů při hospitalizaci bylo operační řešení nanejvýš pravděpodobné. Navzdory předpokladům jsem byl na říjnové kontrole překvapeným neurochirurgem ujištěn, že operace ztratila svůj smysl. Díky dennímu cvičení v kombinaci s posilováním na hrazdě a bradlech jsem posílil střed těla natolik, že jsem byl schopen běžného pohybu téměř bez omezení. Běžným pohybem mám na mysli chůzi, dřepění, prostě základní pohybové vzorce. Běh, švihadlo, týmové sporty, cokoli na palubovce, nakládání vah na ramena a nad hlavu (např. těžký dřep) a zvedání břemen nad 30-40 kg ze země – samozřejmě nepřichází v úvahu, již navždy. Ze všech sil jsem tedy upnul ke kalistenice, kterou jsem samozřejmě panu doktorovi předestřel jako jednu z variant rehabilitace. Jeho reakce mne překvapila, nikdy dosud nepřemýšlel o prostých shybech nadhmatem či podhmatem, nebo klicích na bradlech a na zemi jako o rehabilitaci. Ale vzápětí vše bezvýhradně podpořil jako přirozenou formu trakce páteře – natažení. Nedalo mi se zeptat na weighted calisthenics, trénink s přidanou vahou na opasku. Podle mého ještě zesiluje účinky základních cviků na snížený meziobratlový prostor. Podle mého očekávání :) pan doktor schválil přidané závaží, neboť ,,logicky zvyšuje úroveň protažení“. Tímto bych chtěl MUDr. Nytrovi poděkovat za otevřenost mysli a nesvázanost dogmaty.

Nyní, přibližně rok po hospitalizaci, jsou spolu s mobilizací beder shyby a kliky na bradlech jedním z mála spolehlivých pomocníků k bezbolestnému a bezútrapnému životu.

Tímto chci apelovat na rehabilitanty i rehabilitační pracovníky, používejte hrazdy a bradla! Nebojte se základů! A neexistuje výmluva, věk, váha, s pomocí odporových gum může každý získat dostatečnou sílu pro základní ,,rehabilitační posilování“:) Nástěnná nebo stropní hrazda nezabírá místo a její instalace je jednoduchá, přitom může pomoci tolika lidem!

Vy všichni, kteří trpíte menší či větší bolestí bederní páteře, a já vím, že Vás je celá armáda a kašlete na to, oželte chvíli času a alespoň se pověste, je to návykové, blahodárné a nakonec Vám to stejně nedá se nepřitáhnout:) Sami rychle poznáte pokrok. Deset - dvacet minut denně bude vždy méně než rok na nemocenské a doživotní omezení.

Vy, kteří již cvičíte, pracujte s ostatními, učte je, sami se budete učit od nich, předávejte své zkušenosti a znalosti. Jen sdílením se můžeme posunovat všichni.

Věřím, že tato slova mohou pomoci spoustě z nás a změnit způsob smýšlení o vlastním těle na úkor práce a povinností. Ono tělo bylo to jediné, s čím jsme se narodili, a jediné, s čím zemřeme. Tak o sebe pečujte a shybujte!!! :)

Pokud někoho zajímá více detailů nebo má otázky, může mě kontaktovat na michal.flesar87@gmail.com. Rád se podělím ve snaze pomoci či objasnit.


Buďte zdrávi!!!